2. prosince 2019

Máte nápad na inovativní byznys, ale bojíte se zákonů? Zkuste se s úřadem dohodnout, navrhuje Tomáš Babáček

Úroveň české legislativy je poměrně frustrující, anketa Zákon roku, za níž stojí společnost Deloitte, se ale opět snaží upozornit spíše na ty pozitivní a probyznysové právní předpisy, které za poslední rok vyšly. „V jiných zemích se v regulaci dějí úžasné věci, které jdou ruku v ruce s eGovernmentem a digitalizací státní správy. Ta si osvojuje nové metody práce, regulaci dokáže daleko lépe škálovat. Mám tak stále více dojem, že Česko nevyužívá příležitostí, které má,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ hlavní organizátor této ankety Tomáš Babáček.
sdilejte článek

Zákon roku se vyhlašuje každý rok. Změnila se v České republice meziročně legislativní situace?

Objektivně loni vyšlo méně právních předpisů. Není to ale odraz nějaké reformy, je to jen shoda okolností a náhoda. Nominační rada Zákona roku tak poukázala na to, že opravdu pozitivních právních předpisů bylo málo, což zohlednila vyhlášením pouhých tří nominací. Za poslední rok jsem tak nezaznamenal žádný výraz posun v české legislativě jako takové. 

V Deloitte ale působí globální skupina, která se zabývá inovativními formami podnikání a regulace. Vydala publikaci The Future of Regulation, dostupnou zde. Vyplývá z ní, že v jiných zemích se v regulaci dějí úžasné věci, které jdou ruku v ruce s eGovernmentem a digitalizací státní správy. Ta si osvojuje nové metody práce, regulaci dokáže daleko lépe škálovat. Mám tak stále více dojem, že Česko nevyužívá příležitostí, které má. Mluví mi z duše Nejvyšší kontrolní úřad, který ve své výroční zprávě uvedl, že je sice úžasné, jak tady funguje soukromý sektor, ale že za něm zaostává ten veřejný. Za poslední rok jsme se tak příliš neposunuli.

 

 

Můžete přiblížit jednotlivé nominace na Zákon roku a důvody, proč právě tyto právní předpisy postoupily do finále?

Začněme oběhovým balíčkem, revoluční změnou na evropské úrovni. Formálně jde o sérii novel odpadových předpisů, fakticky to ale znamená nastartování širší změny v evropském hospodářství. Evropa se přitom v současnosti topí v odpadu a na jeho zpracování nejsou kapacity. Tato opatření ale přinutí evropské firmy, aby generovaly méně odpadu, a to už ve fázi designu a nastavování byznys modelů. Záleží ale na jednotlivých státech, jak tuto iniciativu uchopí, jde o strategickou záležitost.

Druhou nominaci získala novela zákona o urychlení výstavby základní infrastruktury. Ta reaguje na neuvěřitelně dlouhá stavební řízení v Česku, ještě o ni ale bude rozhodovat Ústavní soud. Řeší se, zda omezení práv účastníků řízení, právě kvůli urychlení, bylo ústavně konformní. Uvidíme. 

Třetí je pak novela zákona o ochranných známkách, která vychází z unijní směrnice. Ta otevírá možnosti ochrany do dalších oblastí, umožňuje nejrůznější nové postupy a odlišitelnosti. Je to nástroj pro zdravou konkurenci, i když i tam je určité ale. Mění se totiž koncept ochrany existujících známek, jejich vlastníci musí aktivněji kontrolovat, jaké nové známky se přihlašují. Obecně ale dochází k zefektivnění této ochrany. 

Všechna to tak jsou pozitivní a probyznysově orientovaná témata.

 

Mluvil jste o regulaci v jiných zemích. Čím by se mohla Česká republika inspirovat? 

Praxí regulatorních laboratoří. Řada společností nyní přichází s disruptivními obchodními modely, u nichž cítíme určitý nesoulad se současnou regulací. Dobře si to představíme třeba na Uber nebo Airbnb. V různých státech a dokonce v různých městech dochází k jinému posouzení a k různým závěrům, zda je to v pořádku, nebo není. 

Díky regulatorní laboratoři ale popíše byznys třeba ve spolupráci s akademickou sférou všechny souvislosti, a pokud se dojde k tomu, že daný model nemusí být v souladu s regulací, uzavře firma veřejnosprávní smlouvu s regulátorem, v níž se dohodne na podmínkách provozu. Má pak jistotu, že bude podnikat v souladu se zákonem. Sice musí na začátku učinit určité investice, je to pro ni ale výhodnější, než kdyby nakonec musela platit pokuty. Je to ale výhodné i pro regulátora, zákony obsahují množství sankcí, ale úřady nemají aparát na kontrolu všech pravidel. Pro veřejný sektor tak jde vlastně o výzvu.

 

 

Bylo by něco takového v České republice možné bez ohledu na změnu legislativy? Mají úřady pravomoce k něčemu takovému?

Většinou půjde o šedou zónu. O to, kde si firmy nejsou úplně jisté. Prostor je určitě pro to, aby regulátor po diskuzích s podnikatelem popsal svůj současný náhled na takovou věc. Tedy jak by regulaci aplikoval. Podnikateli to poskytne nezanedbatelnou právní jistotu, i když závazný je až výklad soudu. A i to je v českém prostředí reálné.

 

 

Proč Česká republika v současnosti nevyužívá naplno své možnosti? Je to chyba politická reprezentace, nebo stále jen necítí dostatečnou poptávku od byznysu, jak jste již dříve zmiňoval?

To je to hlavní, a proto i děláme Zákon roku. Stát dělá to, o čem si myslí, že je nejpotřebnější. Podnikatelé v Česku, stejně jako celá společnost, byli v minulosti spíše v pozici těch pasivních, kteří nadávali nad rozsahem regulace, ale dostatečně se nesnažili o konstruktivní dialog se státem. Tlak tak musí vzejít z podnikatelské komunity. Ve světě ostatně řada programů na zeštíhlování podnikatelské regulace sídlí v resortech ministerstev financí či průmyslu a obchodu. Ani v tomto ale necítím přílišná zlepšení, najdeme jen ojedinělé příklady.

 

 

ODS loni přišla s iniciativou Velký právní úklid, kdy chtěla rušit staré a nepoužívané zákony, nicméně neuspěla. Jak tuto snahu hodnotíte?

Byla to sympatická iniciativa, po svém reagovala na reálný problém. Myslím si ale, že by se měl řešit jinak, v těch současných předpisech. Hlavně bychom nic neměli měnit rychle. Z praxe totiž víme, že když staré předpisy nahradíme novými, budou dvakrát až třikrát delší.

 

 

Proč?

Regulátor je veden snahou v nové legislativě reflektovat zkušenosti z předchozího období. Víme to třeba i na novém občanském zákoníku a kazuistice typu, co se dělá, když někomu uletí roj včel, nebo když se vytvoří nový ostrov. Pravidlo může být nastaveno obecně. Neplatí, že čím podrobnější pravidla budou, tím více zlepší život. 

 

 

Jak tedy čistit právní řád?

Věřím, že řada takovýchto nápadů se objeví ve Vykřičníku, v rámci něhož mohou hlasující v Zákonu roku upozorňovat na důležité věci. V minulosti třeba v Zákonu roku uspěla směrnice, která umožňuje odvést státu DPH až ve chvíli, kdy odběratel uhradí fakturu. Česká republika ale této úpravy, na rozdíl od Slovenska, nevyužila. Vše se tak dá zlepšovat po malých krůčcích. Nedopřáváme si také dostatek času na to, abychom zjistili, co v zákonech vlastně je. Okamžitě vše řešíme novelou, ale stačil by výklad a třeba informační linky, kde 95 procent dotazů zodpoví chatbot, či informační kampaně ohledně nové regulace.

Ještě bych dodal, že dříve jsme vyhlašovali rovněž Paskvily roku, které jsou stále uvedené na našem webu, a je to plejáda hrůz. Stále platí jako cesty, v nichž bychom pokračovat neměli. Ale upozorňujme spíše na to pozitivní a tím se inspirujme.

 

 


Text byl publikován na Info.cz.

Autor článku
Jan Januš Zástupce šéfredaktora, Info.cz Jan Januš v minulosti zastával post šéfredaktora měsíčníku Právní radce vydavatelství Economia, kde také působil jako právní analytik týdeníku Ekonom. Mimo jiné psal do Hospodářských novin a v Lidových novinách vedl přílohu Právo a justice, později také ekonomický magazín Index LN. Za sérii profilů kandidátů na soudce Ústavního soudu byl spolunominován na Novinářskou cenu. Je hlavním autorem knihy Kurz právní sebeobrany. Pracoval pro advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný. Jeho texty byly rovněž publikovány v časopisech Soudce, Bankovnictví, Moderní obec, Komorní listy, Živá historie, History revue či Epocha. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze a věnoval se i studiu historii na Filozofické fakultě UK v Praze.
Organizátor Pod záštitou
Partneři