7. listopadu 2019

Novela zákona o ochranných známkách

Dnem 1. ledna 2019 vstoupila v platnost novela zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a některých dalších předpisech. Tato novela byla zveřejněna ve Sbírce zákonů pod číslem č. 286/2018 Sb. a zapracovává Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Cílem tohoto článku je představit příklad pozitivního vlivu evropské regulace na vnitrostátní právní úpravu v oblasti ochranných známek.
sdilejte článek

Podle důvodové zprávy k zákonu č. 286/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ochranné známky působí jako indikátory obchodního původu, které slouží k rozlišení výrobků a služeb jedné osoby od výrobků a služeb jiné osoby. Pomáhají spotřebitelům rozpoznat výrobek či službu, umožňují jim tím učinit informované rozhodnutí při koupi výrobků či žádosti o službu. Ochranné známky slouží jako základní marketingové nástroje moderního podnikání, jsou využívány při propagaci výrobků a služeb a představují záruku, že výrobky či služby pocházející od stejného výrobce mají určitou kvalitu. Ve světě narůstajících nároků spotřebitelů napomáhají ochranné známky podnikajícím subjektům všech velikostí v jejich úsilí o inovace a vstup na nové trhy.

 

V průběhu posledního desetiletí došlo v podnikatelském prostředí k výrazným změnám, zejména v souvislosti s rozvojem internetu a dalších elektronických nástrojů. Počet přihlášek ochranných známek stále narůstá, přičemž rostou požadavky na stále vyšší kvalitu a rychlost registračního systému ochranných známek, na využívání nejmodernějších informačních technologií a vytváření uživatelsky přívětivého prostředí a rovněž roste potřeba co nejužšího souladu s unijním systémem známkové ochrany. 

V roce 2007 vydala Rada EU pro konkurenceschopnost prohlášení vyzývající Evropskou komisi k zahájení prací na komplexní studii o celkovém funogvání systému ochranných známek v Evropě. V návaznosti na své sdělení z roku 2008 o strategii práv k průmyslovému vlastnictví pro Evropu provedla Komise komplexní hodnocení celkového fungování systému ochranných známek v Evropě jako celku, a to na unijní a národní úrovni, a rovněž i pokud jde o propojení mezi nimi. Rada posléze požádala Komisi, aby předložila návrhy na revizi nařízení (ES) č. 207/2009 (dále rovněž „nařízení č. 207/2009“) a směrnice 2008/95/ES. Revize směrnice 2008/95/ES přitom měla zahrnovat opatření, která by ji lépe sladila s nařízením (ES) č. 207/2009, čímž by se omezily oblasti, ve kterých je systém ochranných známek v Evropě nekonzistentní, a současně by se zachovala vnitrostátní ochrana ochranných známek. Mělo by být zajištěno, aby se systém ochranných známek EU a vnitrostátní systémy ochranných známek vzájemně doplňovaly. Dalším významným krokem bylo sdělení Evropské komise z roku 2011, nazvané „Jednotný trh práv duševního vlastnictví“, vyslovující se pro rychlejší, kvalitnější a jednodušší systém zápisu ochranných známek odpovídající současným technologiím, které navazovalo na předložení obsáhlé studie Institutu Maxe Plancka o celkovém fungování systému ochranných známek v EU.

 

V Úředním věstníku Evropské unie byly 24. prosince 2015 zveřejněny dva klíčové dokumenty v oblasti evropského známkového práva. Jedná se o pozměňující nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství (dále rovněž „nařízení (EU) 2015/2424“), a revidovanou směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Nařízení (EU) 2015/2424 vstoupilo v platnost 23. března 2016 a kodifikované znění bylo publikováno jako nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie, které vstoupilo v platnost 1. října 2017. Toto Nařízení (EU) 2015/2424 reflektovalo Lisabonskou smlouvu a stanovilo terminologické změny tak, že se název „ochranná známka Společenství“ mění na název „ochranná známka Evropské unie“. Název Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) se mění na „Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)“. Směrnice vstoupila v platnost 12. ledna 2016, lhůta pro její implementaci (s výjimkou článku 45) v členských státech byla do 14. ledna 2019. Cílem směrnice bylo vytvořit účinnější, rychlejší a jednodušší systém ochranných známek, který povede k podpoře dobře fungujícího vnitřního trhu a účinnější ochrany ochranných známek a odstranit rozdíly systémů ochrany na úrovni členských států. Přijetím směrnice došlo k prohloubení harmonizačního procesu a užšímu sladění úpravy systémů ochranných známek na úrovni jednotlivých členských států s ochranou poskytovanou na úrovni Evropské unie. Obsah směrnice bylo rovněž třeba do 14. ledna 2019 přenést do vnitrostátního právního předpisu, což bylo také splněno přijetím novela zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a některých dalších předpisech. Tato novela byla zveřejněna ve Sbírce zákonů pod číslem č. 286/2018 Sb. 

 

Hlavní změny

Hlavní změny, která novela zákona o ochranných známkách přinesla, jsou především modernizace a zefektivnění systému ochranných známek, sblížení systému národních ochranných známek a ochranných známek EU, zvýšení účinnosti právní úpravy ochranných známek, vypuštění obligatorního požadavku grafického vyjádření ochranné známky, bránícího přihlašování netradičních ochranných známek, upřesnění důvodů pro zamítnutí ochrany či neplatnost a jejich revize, výslovné umožnění zamítnutí ochrany z důvodu existence staršího práva představujícího odrůdu rostlin, označení původu či zeměpisné označení, tradičního výrazu pro víno a zaručené tradiční speciality, zavedení ustanovení o nedostatku rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, který brání prohlášení zapsané ochranné známky za neplatnou, zavedení ustanovení umožňujícího vlastníkovi ochranné známky zakázat užívání označení jako název nebo obchodní firmu nebo jako jejich součást, zavedení ustanovení umožňujícího vlastníkovi ochranné známky zakázat užívání označení ve srovnávací reklamě způsobem, který je v rozporu se směrnicí 2006/114/ES, zakotvení práva zakázat přípravné kroky ve vztahu k používání obalů nebo jiných prostředků, upřesnění úpravy obrany vlastního jména ve vztahu k ochranné známce, upřesnění, podle něhož výrobky a služby, pro které je ochrana požadována, musí přihlašovatel označit dostatečně jasně a přesně, aby umožnily příslušným orgánům a uživatelům určit rozsah ochrany vyplývající z ochranné známky, zavedení ustanovení, že vlastník ochranné známky je oprávněn bránit třetím osobám v přepravě neoprávněně označených výrobků do celního území České republiky, aniž by zde byly propuštěny do volného oběhu, doplnění odpovídajícího souboru pravidel upravujících ochranné známky jako předmět vlastnictví, který platí i pro přihlášky ochranné známky, zavedení požadavku na doložení užívání starší ochranné známky v řízení o námitkách, jakož i v řízení o porušení práv k ochranné známce, upuštění od důvodu zamítnutí přihlášky ochranné známky na základě starší shodné ochranné známky, resp. ochranné známky obsahující shodný prvek, chráněné pro shodné výrobky a služby v řízení z moci úřední a zařazení tohoto důvodu mezi relativní důvody zamítnutí ochrany, posílení postavení vlastníka ochranné známky při prosazování práv k ochranným známkám, upřesnění a vyjasnění požadavků na náležitosti přihlášky a zaplacení správního poplatku; sjednocení úpravy jednotlivých druhů podání a odpovídajících správních poplatků v zákoně o správních poplatcích, zavedení informování vlastníka ochranné známky Úřadem o blížícím se uplynutí doby platnosti jeho ochranné známky, upuštění od zahájení řízení na prohlášení ochranné známky za neplatnou z moci úřední, upřesnění vymezení zápisné způsobilosti kolektivní ochranné známky a zavedení požadavku na svéprávnost a osobnost vlastníka kolektivní ochranné známky, zavedení úpravy certifikačních ochranných známek, harmonizace úpravy námitkového řízení a řízení o zrušení/prohlášení neplatnosti ochranné známky v členských státech EU, zvýšení právní jistoty subjektů právních vztahů, jichž se právní úprava týká. 

Podstatnou změnou, kterou nelze vlastníky ochranných známek zcela pozitivně vnímat, je přesunutí důvodů pro zamítnutí přihlášky mezi tzv. relativní důvody, které může uplatnit pouze osoba, jejíž práva by mohla být přihláškou dotčena. V důsledku toho novela stanovila nový námitkový důvod pro vlastníka ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením a je zapsána pro shodné výrobky a služby, jako nárokuje přihlašované označení. V případě uplatnění námitky vlastníkem shodné známky Úřad průmyslového vlastnictví již nebude zkoumat, zda dochází k zásahu do práv vlastníka ochranné známky, s výjimkou případného doložení užívání starší ochranné známky a jeho rozsahu.

V souvislosti se změnou zákona č. 441/2003 Sb. došlo také ke zrušení vyhlášky č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách, aby nedocházelo k odchylnému vymezení náležitostí podání oproti správnímu řádu na základě prováděcího právního předpisu. Ustanovení vyhlášky jsou nově promítnuta do jednotlivých ustanovení zákona o ochranných známkách.

Za zmínku stojí také skutečnost, že novelou zákona o ochranných známkách došlo také ke změně zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, v němž se nově zavádí možnost domáhat se soudní cestou odpovídající náhrady škody, která byla vlastníkům způsobena neoprávněným získáním, využitím nebo zpřístupněním jejich obchodního tajemství. Jestliže rušitel věděl nebo měl vědět, že svým jednáním porušuje obchodní tajemství, může soud na návrh poškozeného stanovit výši náhrady škody, bezdůvodného obohacení a přiměřeného zadostiučinění paušální částkou určenou alespoň na základě takového kritéria, jako je výše licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání obchodního tajemství po dobu jeho porušení. 

 

Závěr

Novela zákona o ochranných známkách č. 286/2018 Sb. zajistila v České republice v zásadě stejné či obdobné podmínky pro nabytí a udržení práva k zapsané ochranné známce, jaké obsahuje úprava ochranné známky EU. V důsledku toho, že tato úprava sjednotila postup pro získání známkové ochrany a převzala zavedené instituty a postupy vycházející z úpravy týkající se ochranné známky EU, lze od ní očekávat, že vyloučí bezdůvodné rozdíly a povede tak v rámci vnitřního trhu k větší konkurenceschopnosti a obchodnímu růstu podniků, zejména malých a středních podniků. Zrušení obligatorního požadavku grafického vyjádření ochranné známky zpřístupňuje možnost přihlašovat netradiční ochranné známky (zvukové, holografické, pohybové apod.), čímž pozitivně působí na podnikatelské prostředí. Stejně tak i zakotvením možnosti oprávněných osob bránit se proti dovozu neoprávněně označených výrobků do celního území České republiky, aniž by toto právo bylo podmíněno propuštěním předmětných výrobků do volného oběhu, dochází k posílení postavení vlastníka ochranné známky při prosazování jeho práv k ochranným známkám. Očekává se proto, že nová právní úprava bude mít příznivý dopad na hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky, neboť povede k větší právní jistotě podnikatelského prostředí v oblasti ochranných známek a výraznému usnadnění získání ochrany duševního vlastnictví pro podnikatele. Modernizace a zefektivnění systému ochranných známek by měly mimo jiné výrazným způsobem přispět k podpoře investic do výzkumu, vývoje a inovací v České republice.

 

 

Autor článku
Člen Nominační rady
David Karabec Advokát, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR David Karabec působí jako advokát v Praze. Aktivně se zabývá publikační a přednáškovou činností se zaměřením na průmyslová práva a licence při podnikání, ochranu know-how a nekalou soutěž. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a průmyslová práva na Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Ve své odborné advokátní praxi se věnuje zejména problematice korporátního práva, průmyslových práv, licencí, ochraně know-how, obchodního tajemství a nekalé soutěže, jakož i procesnímu zastupování klientů ve všech těchto oblastech práva před soudy.
Organizátor Pod záštitou
Partneři